zdroj: kosmas.cz |
Název: Jméno větru
Autor: Patrick Rothfuss
Série: Kronika královraha
Žánr: Fantasy
Stránek: 646
Na začátku potkáváme Kvotha jako už dospělého a přesto ještě mladého muže. Po divokém mládí se jeho život ustálil a jako pravý herec přijal další roli a jméno. Jako Kote provozuje spolu se svým učněm Bastem hostinec a jméno Kvothe zde padne pouze z úst vesnických vypravěčů při pivu. Tehdy se však ve dveřích objevuje Kronikář, který je pevně rozhodnutý sepsat opravdový příběh života Kvotha, královraha. A tak začíná naše pouť. Kvothe vypráví, kronikář zapisuje, Bast poslouchá a vy čtete, napjatí s každou stránkou víc a víc..
"Jak říkal můj otec: 'Nazývej sochor sochorem, rýč rýčem, ale děvce vždycky říkej dámo. Má dost těžký život a zdvořilost tě nikdy nebolí.'"O autorovi
zdroj: databazeknih.cz |
"Jmenuji se Kvothe. Unášel jsem spícím mohylovým králům ukradené princezny. Spálil jsem město Trebon. Strávil jsem noc s Felurian a odešel živý a při smyslech. Byl jsem vyloučen z Univerzity ve věku mladším, než na ni lidé obvykle vstupují. Mluvil jsem s bohy, miloval ženy a skládal písně, při kterých minstrelové vzlykali. Možná jste o mně slyšeli"
Postavy
Kvothe je bezesporu hlavní hrdina, většina ostatních mu tvoří spíše jakési křoví. Zapamatujete si Ambrose, který připomíná spíš rozmazlené fracky, než opravdového zaporáka. A pak je tu Denna, která vás zaujme svou krásou, zpěvem a Kvothovou nákloností k ní. A nakonec Elodin, univerzitní mistr, u kterého platí, že genialita může hraničit s šíleností. A nebo to jste vy, ti šílení, a váš omezený mozeček nedokáže pochopit smysl jeho činů. Jde taky přece o úhel pohledu..
Poslední postavou je Bast, Kvothův prohnaný učeň. Většinu doby si nejste jistí, co je vlastně zač, ovšem jedna věc vám dojde rychle - má o Kvotha opravdovou starost, za což si ho rychle oblíbíte.
Můj názor
Prvně byla kniha vydána ve dvou svazcích (Jméno větru 1 a Jméno větru 2), viz nahoře. No a poté byla dána do jednoho. Já byla víc než zmatená, protože jsem bohužel první přečetla druhou část a až poté jsem zjistila, že je díl ještě předtím...
Rothfuss vytvořil úžasný svět plný neznámých bytostí, propracovaného způsobu používání magie, těžkých rozhodnutí mladého sirotka a vše to spojil s Kvothovou láskou k hudbě.
Příběh vás vtáhne do sebe a po celých těch skoro 650 stránek vás odmítne pustit. Je spousta fantasy knih, které čerpají z akce. Střeva lítají, hlavy padají a záchrana přichází vždy v poslední chvíli, Jméno větru ne. Děj plyne klidně, většinu doby vás pomalu láká do světa tak neobvyklého a magického, že ty drastické a akcí nabušené scény prostě nepotřebuje.
Jedno obrovské plus je už v základu knihy, vyhýbá se totiž klišé. Žádní trpaslíci ani elfové, což jsme přijala s nadšením. Patrick Rothfuss stvořil nový svět plný kouzel, které ne vždy jsou spojena s magií. Vypráví příběh, který obsahuje vše, co dobrý příběh mít má - odvahu, lásku, přátelství, ale i zármutek, zklamání a bolest.
Žádné komentáře:
Okomentovat