čtvrtek 27. listopadu 2014

Syn Stínu | Jon Sprunk

Jon Sprunk

Originál: Shadow's son

Vydámí v ČR: Fantom print

256 stran

Caim se vrací ze své poslední zakázky a chce si dát chvíli volna. Zdá se, že i na nájemného vraha je toho občas trochu moc. Jenže, když ho jeho skoro-přítel Matyáš požádá o ještě jednu práci, nemůže odmítnout. A tak se i přes varování Kit, strážného anděla, ducha, či kdo to vlastně je, kterou vidí jen on, vydává do Horního města, kde sídlí smetánka Otiru. Jenže se jedním špatným rozhodnutím dostal do hry o moc a všichni ho chtějí mrtvého. A jak se zdá, odpovědi by mohla mít Josefína, šlechtična a dcera jeho poslední oběti...




Zatímco zajišťoval dveře rezavou petlicí, z opačné strany na něj zírala malá bledá tvář. Už dřív viděl, jak si ta dívka v různou denní i noční hodinu hraje sama na chodbě. Zacuchané vlasy barvy obilí jí visely přes útlá ramínka. Nemohlo jí být víc než šest, nanejvýš sedm let. Zpoza dveří vedle ní byly slyšet rozzlobené hlasy. Caim zamířil pryč.

Autor
Vyrůstal v Pensylvánii jako nejstarší ze 4 dětí. Vystudoval angličtinu na Lock Haven University. Miluje cestování (speciálně místa se starými ruinami), fotbal (Ameciran NFL), pití (preferuje rum a kolu) a užívá si života.



Postavy
Pozor, pozor! Další záporák, co je vlastně ten hodnej!
Jako malá jsem vždycky táhla s tou správnou stranou. Prostě ten je hodný - jó!, ten je zlý - fůj!. Teď se mi to nějak překroutilo a fandím i těm 'zlým'. To je důvod, proč jsem se na Caima těšila. Avšak hlavní záporák nezůstal záporným na dlouho a na konci se už vlastně až tak moc nájemnému vrahovi nepodobal. Jestli je to dobře nebo ne, nechám na vás.
Jak se zdá Caim, však není jediný, kdo klame.. no vším. Josefínu by si někdo mohl představovat jako vypatlanou nanynku z bohaté rodiny, které bude celou knihu jenom pobekávat v koutě a čekat na záchranu. Nenechte se zmást. Tedy na záchranu párkrát čekala a jedna nebo dvě slzičky taky ukáply, ale jinak se projevovala jako poctivá a statečná osoba s velmi silnou vůlí.

Nezajímalo ho, kdo vládne, hlavně že se šířila nespokojenost a korupce; neklid prospíval jeho řemeslu. A v posledních několika letech se mu dařilo mimořádně.

Můj názor
Nevím jak to, protože se mi to obvykle nestává, ale na knize mi něco chybělo. Možná je to tím, že to není tak dlouho, co jsem četla trilogii Noční anděl, a to je něco jako fantasy na steroidech. . Ale abyste mi nerozuměli špatně, kniha mě nezklamala jako že by zklamala. Caim je ten správný záporný/kladný hrdina, akční scény jsou správně akční a celé Dolní město je správně drsňácký. A možná v tom je ten problém. Prostě žádný překvapení. Celou dobu si říkáte hezký, hezký, hezký. A možná si k tomu ještě zívnete.
Ale to neznamená, že je kniha špatná. Párkrát si správně zaácháte, párkrát budete mít chuť někoho pomalu porcovat na malé kousky a jednou nebo dvakrát si řeknete 'zatracenej spisovatel, to přece neudělal'. Caim se párkrát objeví za pět minut dvanáct. Ta správná napínačka. A párkrát se neobjeví. Což na jednu stranu pořádně naštve, protože si furt myslíte 'tak už? tak už? kdy rozrazí ty zatacené dveře?!' a on nikdy. Jenže tak je to mnohem pravdivější. Ne vždy přijede rytíř na bílém koni. Protože prostě nemůže být všude. Dokonce ani hrdina akční fantasy.
 Naproti tomu žádné velké bum, bác, do háje ani nic takového. To je to, co mi tam chybí. Konec se trochu podobá lodi, která za klidného počasí dorazila do přístavu. Trochu vlnek a než se nadějete je po všem. Kniha není na fantasy zrovna dlouhá, takže by možná neuškodilo to občas trochu prodloužit. Na druhou stranu je lepší málo, než to přeplácat. Ale jedno je jasné. Určitě si přečtu další díl! :)

Kit se mu zjevila nad hlavou. Její fialové oči v šeru zářily. „Zábavná noc, co?“
„Jasně. Trochu víc zábavy, a skončím v dubové bedně.“

AnetKej

Žádné komentáře:

Okomentovat