Jako v ráji | Julia Quinn

Právě jsem si uvědomila, že jsem se zapomněla zmínit o něčem hodně důležitém. Dva týdny zpět jsem začala autoškolu. Tak prosím zvýšenou opatrnost na silnicích! 

Anotace

Marcus je dokonalým britským gentlemanem počátku 19. století. Honoria je sestrou jeho nejlepší kamaráda Daniela. Říct však, že oni dva jsou přátelé, by bylo příliš odvážné tvrzení. Když Daniel Marcuse poprosí, aby po nějakou dobu na jeho sestru dohlédl (neboli odháněl nápadníky), nemůže Marcus odmítnout. Netuší, jak složitý úkol právě přijal – mladá dáma totiž na nápadníky doslova líčí pasti. Ve chvíli, kdy se ale do jedné z nich omylem chytí Marcus a zraní si nohu, je jasné, že tihle dva spolu budou muset strávit více času, než by si přáli…

Marcus mi připomínal p. Darcyho. Dost nesmělý a nerad středem pozornosti, i když navenek působí chladně a odtažitě. Honorie je jeho přesný opak. Tedy ne že by se snažila o pozornost, spíše je ráda ve středu dění - ne nutně jeho strůjcem. Matka Honorie mě tou svou ignorací pěkně lezla krkem. Chápu, že sledovat svého syna opustit zemi pro ni nebylo lehké, ale vždyť Daniel nezemřel, krucipísek. Jen odjel. Opakuji ODJEL. Dokonce se ji i snažil kontaktovat, ale jeho dopisy však byly účinně ignorovány. Stejně tak ostřihnutá zůstala i Honorie. Iris, Daisy a Sarah byly úplně nejlepší. Vtipné, inteligentní, mladé dámy s nadhledem dokázaly pozvednout kvalitu knihy zas o něco výš.

"Naklonil se ke stolku a zvedl první knihu. Úchvatné a malebné črty velkolepých, překrásných, půvabných a zajímavých scenérií kolem jezera Earn.
Panebože, tohle našla v jejich knihovně?
Podíval se na další knihu. Slečna Butterworthová a šílený baron. Takové tituly většinou nečetl, ale ve
srovnání s Úchvatnými a malebnými črtami velkolepých, překrásných, půvabných a blabla divočin někde ve Skotsku, které vás zaručeně unudí k smrti, to vypadalo vcelku řízně."

Chyběla mi nějaká větší akce. Drama sice nechybí, ale nic velkého. Autorka prostě sází na vtip a, upřímně, vyplácí vyplácí se jí to. Hned několikrát jsem se zasmála, což se mi často nestává. Hodně romantiky, na druhou stranu, jestli očekáváte erotiku, tak té je tam minimum na konci knihy.

"A pak… pak asi na chvíli usnul. Totiž doufal, že spal, protože jeho ložnicí hopsal dvoumetrový bílý králík. Takže jestli to nebyl sen, má opravdu vážný problém.
I když ten králík nebyl tak nebezpečný. To ta obří mrkev, kterou šermoval v tlapce jako mačetou.
Mrkev vypadala, že by se z ní nakrmila celá vesnice."

zahraniční obálka

Příběh je vyprávěn v er formě, po celou dobu se přeskakuje mezi vypravěči. Dostanete tak šanci nahlédnout do hlavy více lidem, což je většinou celkem psina. Spoiler - nejzábavnější byl Marcus na drogách, naprosto nejlepší nápad ever.

Co nepochopím, je ten fetiš na červené boty. To bylo divný. Hodně divný.

Tentokrát jsem se trochu přehmátla. Marcus mluvil moc málo a Honorie až moc. Mám ráda postavy ráznějšího charakteru, ale Honorie to přeháněla. Občas pak působila strašně nezkušeně a trochu neschopně. Marcus se zas držel zpátky. Sice se jim to hezky doplňovalo, ale mě ta kombinace moc neseděla. Kniha ani neurazila ani neuchvátila, i když v tomto případě bude chyba na mé straně.

Ve zkratce ne můj šálek kávy.

AnetKej