úterý 15. prosince 2015

Puddle Jumping | Amber L. Johnson

Knihu jsem si původně vybrala, protože je krátká, má vysoké hodnocení na goodreads a  hledala jsem něco, co bych ráda překládala. Naprostou náhodou jsem tedy narazila na jednu z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla.

 Anotace

Když přijde na lásku, není tu nic takového jako konvence.

Každý si myslí, že Colton Neely je zvláštní.

Lilly Evans si myslí, že je úchvatný.

Když byli mladší, bývali přáteli, jejich pouto bylo však přerušeno a oba dva si šli oddělenou cestou. O několik let později se opět setkávají a Lilly zjišťuje, že je tu něco výjimečného na chlapci, kterého kdysi znala, ale nemá ponětí, co to všechno znamená. A není si jistá, že je připravená to zjistit.
Když projde chodbou její školy první den v jejím posledním ročníku na střední, ví, že je čas, aby poznala toho opravdového Coltona Neely. A čím víc zjišťuje, tím hlouběji padá.
Jejich přátelství přerůstá v lásku, i když to Colton nevyjadřuje slovy. Ale kvůli jednomu rozhodnutí hrozí, že se zhroutí svět, do kterého se Lilly snažila tak těžce začlenit, a teď musí přijít na to, jestli může jejich vztah přežít, i když jsou rozděleni.





Aby bylo jasno, knihu jsem nechtěla číst. Nechtěla, nechtěla a nechtěla. V její půli jsem prostě skončila, odmítala jsem zjistit, jak to skončí, protože mě naprosto děsila možnost, že by tu nebyl žádný happyend. Příště, až si budu stěžovat, že jsem věděla o šťastném konci od začátku, si asi sama vrazím. Po zkušenosti s Hvězdy nám nepřály jsem měla někde vzadu v hlavě strašáka, že se něco hrozně podělá pokazí. Takže jsem prostě přestala číst ve chvíli, kdy bylo všechno perfektní a postavičky byly šťastné jak já při premiéře Harry Potter a Relikvie smrti.

Knihu jsem však nakonec dočetla, takže vám můžu podat naprosto... ehm objektivní recenzi - jako obvykle.

Ale abych tu naprosto nesouvisle nemlela, je důležité vědět, že Colton není "zvláštní". Colton žije s Aspergerovým syndromem. Pokud se zeptáte strýčka Google, vyhodí vám to wikipedii a babča Wiki vám poví, že se jedná o poruchu autistického spektra. Vyznačuje se především problémy v komunikaci a socializací, nesouvisí však s inteligencí, ta může být i nadprůměrná. Nejvíc to vystihuje toto: "Mají potíže v tom, jak mohou druhým lidem dát vhodným způsobem najevo, že je konverzace s nimi zajímá či naopak, kdy mohou vstoupit do konverzace druhých lidí, jak naslouchat druhým lidem a jak vhodně reagovat v různých situacích s využitím řeči těla.".

"It begins with a boy and it ends with a boy, but what story doesn't?"

Tu je asi načase zmínit, že nejsem zrovna bulecí typ. Ani u knih ani u filmů. V kině na Hvězdy jsem se víc smála  než brečela - zapomněla jsem si brýle, takže se mi kamarádka smála, že mžourám, no a já se samozřejmě smála jí, což vyvolalo menší znechucení u ostatních diváků. Prostě mě nějak zvlášť nebere u něčeho srdcervoucně vzlykat. Tady jsme si pobulela. Četla jsem a četla a najednou jsem zjistila, že mi po tvářích stékají slzy. Ani jsem si to neuvědomila...

Colton, ovšem on by se neomluvil :D
Velice často nesnáším hlavní hrdinku, Lilly ale zbožňuji. Nikdy si nestěžovala, byla plná pochopení a péče a i ze způsobu, jakým vše popisovala, bylo, znát, že je to velice vyrovnaná osobnost. Colton jí jednou řekl, že ho zklidňuje. A já ho naprosto chápu.
Colton byl samozřejmě naprosté zlatíčko, a i když toho moc nenamluvil, zdálo se, že vždy promluví v té pravé chvíli.
Harper, nejlepší kamarádka Lilly, byla naprosto úžasná, přesně ten typ kámošky, který vám vydrží na celý život...


Tak trochu se tu snažím najít něco negativního, ale moc mi to nejde. Příběh vypráví Lilly ze svého pohledu, často se nad vzniklou situací zamýšlí, jinak ale popisuje stručně. Pokud se nic neděje, autorka dokáže popsat tři měsíce ve třech větách. To je důvodem, proč je kniha tak krátká - pouhých 121 stran - přesto nemáte ani ten nejmenší pocit, že jste o něco přišli. Lilly se zastavuje jen u toho, co sama považuje za důležité, u toho, co jí pomáhá nejvíce upřesnit podstatu jejího vztahu s Coltonem.

With a small sigh, he squeezed my hand tighter. "I wish you were like me… Because then you would understand."

 Přestože kniha může z mého popisu  působit jako Hollywodský doják, byla bych nerada, kdyby jste si něco takového kvůli mně mysleli. Příběh o Lilly a Coltonovi je krásný svou jednoduchostí, a přesto i něčím velice hlubokým.


AnetKej

Žádné komentáře:

Okomentovat